Kubismus, radikální umělecký směr, který se objevil na začátku 20. století, představoval průlom v zobrazování reality v malířství a sochařství. Jeho zakladatelé, Pablo Picasso a Georges Braque, vytvořili nový způsob zobrazení objektů, který zpochybnil tradiční perspektivu a zavedl koncept simultánního pohledu.
V kubistických dílech se objekty rozkládají na jednoduché geometrické tvary a jsou znovu složeny v abstraktních kompozicích. Tento způsob zobrazení umožňuje divákovi vidět objekt z několika úhlů současně, což představuje nový způsob vnímání reality. Kubismus inspiroval mnoho dalších umělců a ovlivnil vývoj moderního umění.
Kubismus se dělí na dva hlavní období: analytický kubismus a syntetický kubismus. Analytický kubismus, který trval od roku 1907 do 1912, se zaměřuje na analyzování a rozkládání objektů. Syntetický kubismus, který následoval v letech 1912 až 1914, je charakterizován použitím koláže a hraním si s texturami a materiály, což umožňuje ještě větší abstrakci.
Kubismus otevřel dveře k dalším avantgardním směrům 20. století, jako je dadaismus, surrealismus a symbolismus. Dadaismus vznikl jako reakce na hrůzy první světové války a vyznačuje se nesmyslností, absurditou a náhodou, zatímco surrealismus se zaměřuje na podvědomí, snové stavy a iracionální aspekty myšlení. Symbolismus, který se objevil koncem 19. století, zdůrazňuje emocionální a duchovní aspekty umění prostřednictvím symbolů a metafor.
V závěru lze konstatovat, že kubismus položil základ pro další umělecké směry, jako jsou dadaismus, surrealismus a symbolismus. Dadaismus vznikl jako reakce na hrůzy první světové války a odmítal tradiční umělecké konvence, zatímco surrealismus se zaměřoval na propojení mezi snovou a reálnou sférou a symbolismus na významové hledisko uměleckého díla. Všechny tyto směry sdílejí dědictví kubismu v hledání nových způsobů zobrazení reality a rozšíření hranic uměleckého vyjádření.
